3 worlds, 3 lies and 1 true - 1. kapitola

7. října 2013 v 14:55 | Christie.xx |  3 worlds, 3 lies and 1 true FF

Title: 3 worlds, 3 lies and 1 true
Part: 1.
By: Christie.xx





Myslíte si, že lidi se nemění? Špatně. Já patřím do skupiny lidí, co si o sobě myslí že jsou dokonalí a přimějí ostatní lidi k tomu, aby si to mysleli taky. Až na výjimky. Já nejsem jedna z těch fiflen, co si hlídají svůj vzhled a váhu. Teda to samozřejmě taky, ale spíš jde o to, že nerada do někoho vkládám naději a důvěru. Vlastně mám spoustu přátel a známých z práce, která je trochu riskantní a rodiče o ní neví, ale nikoho komu bych věřila na 100%. Vlastně tu není nikdo komu bych věřila. Maximálně rodiče, jenže ti věčně nejsou doma. Jinak...moje jméno zní takhle: Teresa Collinsová. Právě jsem dokončila střední školu. Studovala jsem módní návrhářství. Mamka a taťka jsou super...teda až na to že skoro pořád nejsou doma. Taky dělají do modelingu a pořád jsou na služebkách. Jsme docela bohatá rodina, ale nejsem nějak moc namyšlená. Jenom mám Ego. Jednoho dne ke mně přišli rodiče...
"Terry?!"
Nikdo mi neřekne jinak. Teda dokud se rodiče nenaštvou. Seběhla jsem dolů schody, a sedla si do kuchyně k rodičům.
"Mami? Tati?"
"Víš...chceme ti říct, že se na stálo stěhujeme do Anglie."
A to mi to říkají jen tak? Jako jen tak mimochodem odjíždíme. To teda ne.
"Co?! Já nikam nejedu. Mám tu kamarády."
"Ale no ták. Koukni se na sebe. Najdeš si jiný přátele."
"Ale já jiný nechci."
To už se ale táta naštval.
"Tereso, nebudem s tebou diskutovat, jsi si zabalit, zítra odlétáš."
"Odlétám? A co vy?"
"Zlato. Budeš bydlet u tvýho strýčka Paula...teda spíš s jeho klukama."
"Co? Já mám ještě bratrance?"
"Ne ne. Takhle jsem to nemyslel, my letíme do Japonska, na měsíc. A ty budeš měsíc bydlet s těma klukama ve ville. Je to britská kapela, myslím něco jako One Direction...jo tak něco."
"Děláte si ze mě srandu!? A kolik jich vůbec je?!"
"Pět."
"Pět?! Zbláznili jste se!?"
"Ale no tak zlato, jenom měsíc."
"Jenom!? Já budu v jednom domě s pěti nadrženýma puberťákama, tati!"
"Zlato běž si zabalit." řekla máma.
Věděla jsem že nemá cenu odporovat. Sice už jsem byla plnoletá, a už je to jedno, protože stejně bych tam musela, dostala jsem v Londýně pracovní nabídku. Tak si tam aspoň zvyknu. I tak nemám co ztratit. Sbalila jsem si dva kufry...to určitě stačí, zbytek si dokoupím. Stejně nám ten dům zůstane. Do pokoje přišel táta.
"Terry, tady máš letenky, letí ti to zítra ráno v šest. Poletíš asi tak 14 hodin, takže tam budeš tak v jedenáct dopoledne. Časový posun. Bude tam na tebe čekat strýček s Louisem. Jeden z nich."
"Tati, prosím, vraťte se co nejdřív...a proč vlastně nemůžu zůstat tady? Vždyť už jsem byla takhle sama i tři týdny, a nic se mi nestalo, tak proč? Mohli bychom pak jet spolu a já bych nemusela měsíc trpět."
"Chceme aby sis tam trochu zvykla, protože my pak nebudeme mít zase čas tě vodit po Londýně, tak to udělají oni, najdeš si kamarády..."
"Dobře, ale dělám to kvůli vám. Kdybych mohla, zůstanu tady. A s těma klukama se neskamarádím, ani kdyby to byli poslední kluci na světě, protože jsou to namyšlení frajírci co si myslí že je každá chce."
"Jo jo, přesně jako ty zlato."
Hodila jsem po něm polštář. Tak jo, byla jsem TROCHU namyšlená. Mám hnědé vlasy do poloviny zad, hnědé oči, štíhlou postavu, a měřím asi 170 cm. Podpatky nosím, jen když jsem na nějaké módní akci, jinak conversky nebo balerini. Ale zase k tomu stěhování. Proč musím být zrovna s nimi? Bože, ty mě nemáš rád. Šla jsem spát už v osm, abych vstala.Ráno jsem vstala, už ve tři hodiny v noci. Moc jsem se nevyspala ale budu mít 14 hodin v letadle.
Přivedla jsem se do pořádku, najedla se a taxíkem vyrazila na letiště. Vše proběhlo bez problému, takže jsem šťastně doletěla do Londýna. Jak říkal táta, čekal tam na mě strýček Paul i s Louisem.
"Ahoj zlato, už jsi vyrostla."
"Ahoj strejdo."
Objala jsem ho.
"Terry, tohle je Louis, Louisi to je Teresa."
Chtěla jsem mu jenom podat ruku, ale on si mě přitáhl k sobě, a objal.
"Těší mě Tereso."
"Říkej mi Terry."
Když se odtáhl, Paul na něj koukal jako 'WTF?!'
"Hele Paule, to bylo na přivítání!"
Ale on stále nepolevoval pohledem.
"Hele já neříkám že není krásná, ale ona není můj typ, jo? Tak klid."
Tohle už Paula asi uklidnilo, tak mi Paul s Louisem vzali kufry. Teda každý jsme měli jeden. Když jsme seděli v autě, zeptala jsem se ho: "Tak nejsem tvůj typ, jo?"
"Ne, to ne, jenom jsem jsem se z toho chtěl vymotat."
"Hele, já to slyšel!"
Louis se zatvářil jako kdyby teď měla přijít zkáza. Nejsem taková svině, pomůžu mu.
"Klid Paule, já mám kluka, jasný? A miluju ho. Nic proti tobě Louisi, ale na něj nemá nikdo."
"To jsem rád. Je fakt že by bylo divný kdyby tak hezká holka nikoho neměla." Odpověděl mi Paul celkem v klidu.
Jenom jsem se usmála. Po chvíli mi Louis zašeptal: "Jak se jmenuje?"
"Kdo?"
"Ten kluk."
"Já žádnýho nemám."
V tom v sobě začal dusit smích, aby se nezačal smát.
Přijeli jsme k velké ville. Byla jsem nadšená ale nedávala jsem to na sobě znát.
"Tak jo Terry, jdi s Louisem, on tě představí, já ty kufry odnesu a pak přijdu za vámi."
"Dobře."
Odemkl si a hned na chodbě zapískal na dva prsty. Myslela jsem že ohluchnu.
"Promiň." Omlouval se.
"Jo, už jdeme!" volali kluci zeshora.
Když jsme tam přišli, už tam stáli v řadě jako vojáci na cvičení. Jeden z nich, tuším Harry, ten zapískal a řekl
"Ále...Paul se nikdy nepochlubil...já jsem Harry."
"Terry."
"Niall."
"Jo...já jsem Terry."
"Liam, toho si nevšímej, Niall jenom hodně jí."
"Fajn, dík za info, Terry." objal mě.
Ale Zayn chyběl, jak to že ho znám vám vysvětlím později. Najednou proletěl obývákem z kuchyně.
"Ahoj, moje jméno znáš." a odešel tak rychle, jak přišel, nejspíš do svého pokoje.
Pak tam přišel Paul. Všichni čtyři na mě tak koukali...přímo mě svlékali pohledem. Teda nejvíc Harry a Louis. Niall se na mě spíš mile usmíval...a Liam tak všechno dohromady. Milý úsměv a svůdný pohled, to je vraždící kombinace...Paul si nejspíš všiml jejich nepřítomných pohledů, mě to ani nevadilo, jsem ráda středem pozornosti.
"Ehm!" odkašlal si Paul, aby upozornil na svou přítomnost.
"Tohle-" postavil mě před sebe a projel přede mnou rukou jako bych byla za vitrínou "-je pro vás tabu. Jasný? Jestli se jí někdo z vás dotkne, skončí to zle! Vždycky to schytáte všichni, ale ten co za to může to bude mít o dost horší, jasný?!"
"To je jasný, vždyť má kluka." Řekl Louis. Proč to řekl? Teď si všichni budou myslet že mám kluka. Ale..to je vlastně dobře, aspoň mě nebudou otravovat, možná..ale díky Louisi!
"To doufám! A Zayn je kde, měl by to taky slyšet!"
"Uklidni se strýčku, já bych se Zaynem chodit nemohla. Je hrozně necitlivý...mám ráda něžný kluky a to Zayn rozhodně není."
"Fajn." Usmál se na mě Paul mile, ale při pohledu na kluky měl zase ten pohled 'I'm boss'.
"Jestli něco posere, jako byste to posrali vy, a to vás pak poseru, že se z toho zeserete! Je vám to jasný!? Liame, dávám ti právo si s Terry dělat co chceš. A to znamená třeba dát jí zaracha..věřím ti že to nevyužiješ k nějakým prasárnám..jako by to udělal třeba Harry. A Terry jestli se dozvím žes byla v noci bez mého dovolení nebyla tady, tak to řeknu rodičům a ti by asi nebyli nadšení...fajn. Toť vše, někdy se stavím, tak se mějte."
"Ahoj!" řekli jsme najednou.
Louis mi pomohl a oba jsme vzali moje kufry, a odešli do 'mého' pokoje a on šel po chvíli dolů. Vybalila jsem si a šla dolů. Potkala jsem Zayna.
"Čau." řekla jsem.
"Čau. Hele já vím kdo jsi. Jim možná lžeš, ale mě ne. Mě ne."
"Já nevím o čem to mluvíš."
I když jsem to věděla moc dobře. Dělala jsem v baru. Teda to byla krycí práce, dělala jsem pro jednoho chlápka, a...no někdy vám to řeknu.
"Ale no ták. Víš to. Až moc dobře."
"Já to nevím."
"Prosím tě. Nedělej ze sebe andílka." a odešel dolů.
Jak to může vědět? Vždyť jsem vypadala úplně jinak. Došla jsem dolů. Dívali se na film.
"Jdeme na koupaliště?" vykřikl radostně Louis.
"Jó."
"Kluci, mě se nechce."
"No...tak jak chceš, asi jsi ještě unavená z toho letu." jenom jsem přikývla.
"Kluci já taky nemůžu, obědnal jsem si čínu." řekl Niall.
"Jo, Zayne ty taky nejdeš co?" jako by se mu vysmíval. Zayn se na něj jenom zle podíval. Teda, vůbec jsem to nepochopila, ale myslím že to je mezi nima.
"No tak my jdeme, vrátíme se asi ve čtyři." zabouchli dveře a už jich nebylo. Chtěla jsem si to přepnout na jiný film, ale Zayn mi vyrval ovladač.
"Dej mi to! Mě ta jeho Toy story nebaví."
"Tak to máš smůlu."
"Seš arogantní sobec!"
"Cos řekla!?"
"Že seš arogantní sobec!"
"No ták, nechte toho, já to nebudu poslouchat, jdu si pro tu čínu." řekl Niall a zabouchnul dveře.
"Tak jo, tohle jsi neřekla."
"Seš arogantní sobec, dej mi ten ovladač!"
Díval se na mě jako 'fakt si věříš, ale promiň. Ne.' Díval se na mě a já na něj.
"No ták..přiznej si to. Tobě se tahle stupidní pohádka vůbec nelíbí."
"Pořád lepší než se dívat na ty tvoje sladkosti."
"Já nejsem žádná barbína."
"Ani bych neřekl."
Vstala jsem.
"Víš co? Tak se na tu podělanou Toy story, koukni třeba 100×!"
Taky vstal.
"Víš co? A proč ne!?"
Přistoupila jsem k němu. Byli jsme úplně u sebe.
"Fajn!" řekla jsem.
"Fajn!!"
"Dobře!"
"Jo!"
"Vždyť to říkám!"
Najednou přistoupil ke mně a políbil mě. Překvapilo mě to, chtěla jsem se odtrhnout, jenže jsem byla omámená okamžikem. Opřel mě o zeď, a já mu obmotala nohy okolo pasu.
Pořád jsme se nepřestali líbat. Držel mě a já mu dala ruku do vlasů.
Najednou se otevřely dveře "Nějaký-" stál tam Niall "-Ticho...nechal jsem si doma peníze...nenechte se rušit." zahihňal se a šel do kuchyně. Ani jsme se nehli, pořád mě opíral o zeď a já měla nohy okolo jeho pasu.
Poté šel zpátky s penězi v ruce a odešel. Náhle jsme si se Zaynem uvědomili, co jsme udělali, a oba jsme se odstrčili najednou. On mě pustil na nohy a já jsem ho odstrčila.
"Do háje! Moje vlasy, zničilas mi účes!"
"Účes, účes...tys mi zničil košili! Moje knoflíčky se válejí po celým pokoji!"
"Ale ještě před chvíli se ti to líbilo!"
"Jo? Ještě řekni že tobě ne."
"Ne. Nelíbilo."
"Tak proč's mě nezarazil když jsem ti ničila tvůj slavnej účes?" řekla jsem ironicky.
"Abych ti to teď mohl vyčítat."
"Jo? Tak v tom případě mi dlužíš 200£." řekla jsem klidně.
"A za co? Za líbání? Ccc."
"Za tu košili...úchyle!"
Sundala jsem ze sebe košili a hodila ji po něm. Samozřejmě jsem pod ní měla ještě bílé tílko.
"To jako tenhle kus hadru stál 200£!?"
"Ne, stál 199, ale ten jeden ti počítám za to, že jsi arogantní sobec!"
"A ty namyšlená fiflena!"
"Tupče!"
"Blbko!"
"Idiote!"
Najednou do pokoje vrazili Louis, Liam a Harry.
"Hej lidi!"
Ale my jsme je nevnímali.
"Krávo!"
"Kréténe!"
"Lidi!"
"Debilko!"
"Hééééj!"
"CO JE!?" vykřikli jsme oba najednou.
"Už přestaňte! Nedá se to vydržet. Proč se tak nenávidíte?!" zeptal se Louis.
"Chceš to vědět?" podíval se na něj Zayn.
"Nepadli jsme si do oka." odpověděla jsem za něj.
"Chápeš?!" zařval Zayn.
"Zayne uklidni se." řekl Liam úplně v klidu.
"Jo Zayne, a už mi konečně dej ten blbej ovladač!" křikla jsem na něj.
"Nevidím důvod."
"Dej mi ho ty nalakovaná hlavo!"
"Nebo co?"
"Dej mi ho!"
"Co mi uděláš?"
"Tohle." ...Pokračování příště


Doufám, že si počkáte na další díl a, že se tenhle líbil. Kdyžtak zanechte nějakou tu star, nebo komentík.
Thankx, Vaše Christie.xx :))
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tommo Tommo | 7. října 2013 v 15:45 | Reagovat

Úplně Nej! Doufám že další tu bude co nejrychleji :-) :-D

2 Tracy:) Tracy:) | 7. října 2013 v 16:45 | Reagovat

Přesně:)Tommo má pravdu:) teď jsi delší dobu nepřidávala, asi nemáš moc času, ale i tak je dobře, že sis našla čas :)) Doufám že budeš přidávat i dál :-)  :D

3 DJ-ka MalikSonKa DJ-ka MalikSonKa | 7. října 2013 v 21:59 | Reagovat

Jsdm napnutá jak struna jak to bude pokračovat :) a máš hezký blog. Tak přidej rychle další :D

4 Michelle Michelle | Web | 8. října 2013 v 23:37 | Reagovat

No tak přidávej Týnko... Konečně jsem to přečetla a ty mně budeš napínat... Šup sem s další kapitolou... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama