3 worlds, 3 lies and 1 true - 4. kapitola

18. října 2013 v 16:08 | Christie.xx |  3 worlds, 3 lies and 1 true FF

Title: 3 worlds, 3 lies and true
Part: 4
By: Christie.xx



Přestěhovali jsme všechno k Zaynovi, vyměnili si znovu ten nenávistný pohled a šla jsem za Niallem do pokoje, omluvila se mu, protože on měl pokoj vedle nás a myslím, že se ty tři týdny asi pořádně nevyspal a vytáhla ho do Nando's a všechno mu vysvětlila, tak jako ostatním. Nakonec se tomu ještě smál.
Už se nezlobí...jak by mohl že? Vždyť jsem mu zaplatila celou snídani! Nechci se litovat, ale moc mi toho v peněžence nezbylo...máme totiž jaksi stejnou chuť k jídlu.
Přišli jsme domů a Zayn ke mně samozřejmě přišel.
"Jdeme do kina na film, jdete s námi?" Ale neřekl to moc vřele.
"Já teda nikam nejdu."
Odešla jsem do Zaynova pokoje, sedla si na postel a hrála hru na mobilu. Asi po deseti minutách bouchly dole dveře. Hrozně jsem si potřebovala přerovnat všechny myšlenky a tak jsem šla do koupelny, že si dám sprchu. Samozřejmě, že jsem nezamkla, myslela jsem, že doma nikdo není. Špatně. Asi po třech minutách co jsem byla ve sprše, se otevřely dveře od koupelny. Věděla jsem, že je to Zayn, kdo jiný by lezl do jeho koupelny a ještě k tomu když tam někdo je.
"Zayne, vypadni odsud."
"Ou, zlato, ale tohle je MOJE koupelna." Slovo 'moje' dost ve větě zvýraznil. Nejdřív jsem nechápala význam téhle věty, ale když jsem slyšela, že se svlíká, došlo mi to. Tohle nechce udělat, že ne?
"Zayne, ani se neopova-"
Jenže jsem to ani nedořekla a Zayn už stál se mnou ve sprše a líbal mě.
Odstrčila jsem ho od sebe
"Co to kurva děláš Zayne!?"
"Ale no tak Tereso, neříkej, že to nechceš." Řekl to tak drze...jako by si tím byl na 100% jistý. A ještě k tomu Tereso? To je jako fakt dobrý.
"Hm, a jak jsi jako přišel na to, že po tobě toužím?"
"Takhle."
Znovu si mě přitáhl. Asi po třech minutách líbání, přestal a řekl "Vidíš? Nepřestalas. Už si to přiznej."
Obsypával mě polibky na krku, a já se zmohla jen na vzdych.
"Řekni to."
"Řekni!"
"Chci tě!"
Tak jo, řekla jsem to. Chtěla jsem ho jako ještě nikdy. Nechápu co se to se mnou děje. Proč mi prostě nemůžu říct ne a odejít že sprchy? Nebo dosud vyhodit jeho? Ne, já mu to prostě musím říct, tohle není normální. Jsem pěkně mimo.
Bylo cítit, jak se usmál...jak říkám. Oba jsme byli moc nadržení na to, abychom se přesouvali do ložnice, takže jsme si to rozdali rovnou ve sprše. Musím uznat, že Zayn je v tom daleko lepší než jsem očekávala...nevěděla jsem, že to ještě jde. Když bylo po všem, chvíli jsme se vydýchávali, a pak se šli obléct. Asi jen po minutě se vrátili kluci, že je z toho kina vyhodili, protože dělali hluk. To bylo těsný. Oni tady asi fakt neklepaj...najednou nám do pokoje vlezl Louis...jen tak z ničeho nic, prostě otevřel dveře a vešel.
"No? Tak jak bylo?"
"Špatně Louisi. Kdykoli budu v přítomnosti tohohle arogantního sobce, nebudu se mít dobře."
Jo, před chvíli jsme se zase nepohodli.
"Jo, nechápu, čeho chce Liam docílit tím že budeme mít MŮJ pokoj."
"NÁŠ pokoj." Opravila jsem ho.
"Ne, pořád je MŮJ."
"TEĎ je NÁŠ. A koupelna taky."
Chtěla jsem, aby si to pamatoval, ale nepanikař Terry, za pár dní dosud vypadneš.
"Ale no tak. Jak to že jste se ještě nezabili, když jsme tu nebyli?"
"SKLAPNI LOUISI!" vykřikli jsme najednou. Jo, v křiku na Louise se vždycky shodneme.
"A vypadni odsud." Řekla jsem Louisovi.
"Hele, odsud můžu vyhazovat jenom já. Je to MŮJ pokoj." Řekl, jako by to byla samozřejmost. Omyl.
"Je NÁŠ!! A teď-" vzala jsem Louise za ruku, vyvedla ho za dveře."-vypadni!" zabouchla jsem a zamkla. Sedla jsem si zpátky na postel a četla jsem si jako předtím, najednou mi Zayn časopis z ruky vytrhnul, a roztrhal ho stránku po stránce. Tak tohle jsi přehnal.

"Co to kurva děláš?!"
"Mě." roztrhal další.
"Tady." další.
"Nikdo." další.
"Ignorovat." Roztrhl poslední.
"Ne-bu-de." A sedl si na postel a opřel se o polštář. Když jsem vydýchávala ten 'šok' co mi způsobil, začla jsem křičet.
"Co si kurva myslíš, že děláš!?" Tohle není normální ne? Vždyť ten člověk je psychicky úplně na dně!
"Co myslíš ty?" Dělal ze sebe idiota...ne počkat, on vlastně idiot je!
"Já nevim, asi seš idiot, dlužíš mi za ten časák." To 'asi' jsem si mohla odpustit...
"Já ti nic nedlužím."
"Jasně." řekla jsem sarkasticky.
"Jo? A co to před půl hodinou, to se ti líbilo co?" pronesl vyčítavě.
"A tobě ne?!"
"Ne. Příště bys to mohla dělat líp."
"Víš co?!" teď mě fakt naštval.
"Co!?" vykřikl.
Byli jsme od sebe asi 5 cm, a můj pohled sklouzl na jeho rty. Políbila jsem ho, ale pak jsem si to rozmyslela. Už ne, už nenechám zblbnout.
"Nenávidím tě."
"Já tebe taky."
Tohle u nás byly dvě nějpoužívanější fráze vůbec. Oblíkli jsme se a šli dolů. Kluci tam seděli a dívali se na nějaký horor. Už bylo 8 hodin večer a my pořád seděli u televize, zrovna jsme vybírali film, když jsme se začali se Zaynem hádat, který vybrat. Já jsem byla pro 'Zastávka smrti' a on pro 'Smrtící gesto' a tak jsme se hádali asi 15 minut, ostatní ani nemukli, jenom otáčeli hlavama. Po těch 15 minutách nás hádka přestala bavit, a my jsme se otočili směr NÁŠ pokoj aniž bychom si něco naznačovali a po cestě se pořád hádali. Jakmile jsme zavřeli dveře, vrhli jsme se po sobě. Asi po šesti minutách jsme se vrátili zpátky, a upravovali si na sobě oblečení a vlasy.
"Páni, vy jste se porvali nebo co?" Řekl se smíchem Louis. My jsme si jen odkašlali "Už jsme se shodli." Řekla jsem.
"Aha. A co ste vyb-"
Začal Louis, ale jeho hlas byl přerušen vyzváněním mýho mobilu. Paul.
"Mám to zvednout?" Zeptala jsem se ostatních.
"No…když volá tobě tak je to v pohodě." Odpověděl mi Liam.
Zvedla jsem to.
"Ano Strýčku?"
"OKAMŽITĚ MI DEJ ZAYNA!" Musela jsem si dát telefonu dál od ucha, protože jinak bych asi byla navždy hluchá. Tak moc křičel do telefonu, že ho slyšeli všichni kolem.
"Ehm…Zayne?"
"Co? Já? On...teď?" Zmatkoval, takovýho ho neznám.
"Jo. Hned."
Dala jsem mu telefon.
"NECH MOJI NETEŘ NAPOKOJI!"
"C-co?" Křečovitě držel můj telefon v rukách a docela daleko od svého ucha.
"Dneska jsem k vám přišel, ale nikdo tam nebyl, tak jsem šel nahoru, a co neslyším!"
"Ale-"
"Zayne, marná snaha, nebo jak mi vysvětlíš to, že jste na celou ulici řvali svoje jména?!"
"No… Ehm… Paule...ale to...není ta-"
"Nebudu to dál řešit. Ale jedno ti radím. NECH JI NAPOKOJI!!!"
A zavěsil to.
"Zayne? Nechceš nám to nějak vysvětlit?" Řekl Liam.
"Ale já nechápu, o čem mluví."
"Fakt ne? Ccc...a co ty Terry?"
"J-já? Co já? Já to nechápu, snad si nemyslíte, že se Zaynem něco máme?!"
"Já nevím. Já už fakt nevím, co si mám myslet!" Liam vypadal dost rozrušeně. Možná to bylo tím, že byl.
Už jsem toho měla dost. Není to naše věc?
Louis se na mě díval...teda to všichni ale..prostě nevím co to do mě vjelo.
Přišla jsem úplně k němu a došla se mu upřeně do očí.
"A co ty Louisi? Máš holku?"
"Já-"
Chtěl něco říct, ale já ho zarazila.
"Ty co?"
Zaynovi se moje hra asi začala líbit, a tak přešel k Niallovi.
"A co ty? Furt čekáš na tu pravou?"
Jenom jsem se ušklíbla na Louise a přešla k Liamovi. A Zayn taky. Chtěl jít k Harrymu, ale já jsem to chtěla Liamovi opravdu vrátit. Pochopil.
"Hmmm..." řekl Zayn.
"Ty se zdáš tak nevinnej…"
"Ale to asi nejsi co? Která holka měla to štěstí?" Liam nic neříkal, jenom se naštvaně díval.
"Nebo ještě žádná? Ale to ne...vždyť je ti 19..."
Jenom jsme se na sebe pousmáli, a já jsem zase přišla k Louisovi.
"A teď Loui. Prosím uhni."
Odstoupil. Pohladila jsem ho po tváři, a odešla.
Ne. Jenom pokus. Harry mě zatáhl zpátky.
"Jo, to bylo hezký, jenže na mě nic nemáš co? Já žádnou holku nemám, nechci, a ojel jsem tolik holek, že ani sám nevím kolik. Takže, dobrej pokus, ale jsem tady ještě já.
Taky bychom chtěli vědět, jestli nemáš kluka. A není ten kluk náhodou Zayn? Protože jestli jo, měli bychom to vědět. Aby třeba až půjdeme do baru, abychom věděli, jestli máme Zayna hlídat aby se neolizoval s nějakou jinou… Takže?"
"Víš co Harry? Jdi do prdele."
Prostě jsem se otočila a odešla.
Sedla jsem si na postel a nic nedělala. Seděla jsem na posteli a nic nedělala. Vlastně jsem jenom brečela. Samozřejmě že jsem byla ve svém pokoji, proč bych chodila k Zaynovi? Přemýšlela jsem a brečela zároveň. Najednou někdo zaťukal.
"Nechte mě bejt!" Podle hlasu bylo slyšet, že brečím a bylo mi to jedno.
Koukla jsem se na hodiny a už byla skoro půlnoc.
"Terry, tak otevři."
Byl to Louis. Louis mi z těch pěti byl úplně nejbližší, je s ním sranda a dá se mu věřit.
Pomalu jsem šla ke dveřím a otevřela. Začala jsem brečet a objala ho. On se mnou vkročil do pokoje a zamknul, aby za náma náhodou někdo nepřišel.
Sedl si na postel a mě si posadil na klín.
"Promiň za to dole…já jsem nechtěla. Nic mi do toho není..."
"To je v pohodě."
Chvíli bylo ticho, a pak jsem se zase rozbrečela.
"Terry? Proč pláčeš?"
"Louisi! Já už nemůžu. Jsem tady sotva měsíc a už se to všechno úplně zamotalo..."
"Terry…řekni mi, jak se to stalo. Vždyť víš, že mi můžeš věřit. "
Se stále pokračujícím pláčem, jsem mluvila.
"No...dneska jak jste byli v tom kině tak..prostě jsme to..no ty víš. Kdybys dneska k nám do pokoje vrazil od dvě minuty dřív, tak bys...no prostě bys nás načapal."
"Proto jsi byla tak nepřístupná."
"Nechápu proč jsem to udělala..no..a dneska jak jsme vybírali ten film, tak taky."
"Wow...to oblečení a vlasy..já nechápu, jak mi to mohlo nedojít.."
"Mmmm."
"A co tenkrát jak jsme byli na tom koupališti?"
"No…Niall nelhal. Viděl nás, ty vlasy jsem mu rozcuchala já, a tu košili roztrhal on, ale když nás viděl a pak odešel tak jsme se zase pohádali a já z něj za tu košili vytáhla 200£."
Jenom se zasmál.

"A miluješ ho?"
Pokračování příště...

Ahoj lidi. Jsem ráda že to čtet, ale hodně mě mrzí, že tu zřídka najdu koment, tak pište :)) A co jinak, jak si myslíte že se příběh bude odvíjet dál?¨
Vaše Christie.xx :))
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama