3 worlds, 3 lies and 1 true - 5. kapitola

24. října 2013 v 17:16 | Christie.xx |  3 worlds, 3 lies and 1 true FF

Title: 3 worlds, 3 lies and 1 true
Part: 5
By: Christie.xx



"Ne. V tom je ta potíž. Já ho tak hrozně nenávidím a jediný co mě k němu táhne je touha. Křivdila bych mu kdybych řekla že není dobrej………Vlastně je dobrej, až moc, ale jinak ho nenávidím."
Vrátil mi pramínek vlasů za ucho a konejšivě řekl: "To bude dobrý Terry. Mám nápad, zajdeme někam do baru, co tomu říkáš?"
"Mhm..jo..jenom..jenom se dám trochu dokupy."
"Jo, tak já počkám dole."
Odešel a já jsem se převlíkla, namalovala, učesala, vzala si na sebe balerini, telefon a peníze a šla dolů. Věřte tomu nebo ne, tohle všechno mi trvalo pouho pouhých 8 minut.
Louis seděl zády a tak jsem ho záměrně vylekala.
"Sakra! Tohle mi nedělej! Mě chceš zabít nebo co?" Smáli jsme se.
"Jinak..sluší ti to."
"Díky, tobě taky, jdeme?"
"Jo."
"Kam vůbec jdeme?"
"Uvidíš."
Šli jsme po ulici asi pár minut a dorazili jsme k nějaký budově.
Přišli jsme k nějakýmu chlapovi. Ten se na něj jenom usmál a pustil nás.
Louis mě pustil před něj. Došli jsme k baru, ani jsme nečekali a hned jela vodka. První, druhá, třetí...pak už si všechno pamatuju opravdu matně, teda spíš si naposledy pamatuju, jak jsme tancovali, pak nic.
Ráno jsem se vzbudila v nějakém pokoji, ve kterém jsem nikdy nebyla. Koukla jsem se na mobil. 14:55. 9 nepřijatých hovorů..4 od Liama, 5od Paula. OD PAULA?! KURVA!
Kde to vůbec jsem? Jako hotel to nevypadá...i když je to tu dost dobře zařízený.
Hrozně mě bolela hlava. Položila jsem mobil zpátky na zem a otočila se. Louis? Ó můj bože. Já jsem to opravdu udělala.
"No doprdele!"
"mhmmhm..."
"Louisi?"
"Hm?"
"Otevři oči."
Chvíli se nic nedělo když se z ničeho nic posadil.
"Ter- áuu moje hlava..Terry co to- kurva."
"Jo, Louisi kde to jsme?"
"U mě. To je můj byt. Bydlíme spolu, ale pro jistotu máme každej svůj bejvák.."
"Aha."
"Tereso, promiň."
"Za co?"
"Za tohle. Měl jsem na tebe dávat pozor..mohl jsem tušit že se opiješ."
"To není tvoje vina. Kašli na to..."
Opřela jsem se o lokty..
"Lituješ toho?" Zeptala jsem se.
"C-co?"
"No jestli toho lituješ?"
"Ne..asi ne, ale myslím že to není moc vhodný..víš jsme jenom kamarádi."
"Tak nemysli."
Šibalsky se usmál. "Takže...kamarádi s výhodama?"
"Dá se to tak říct."
Položil mě a už byl nade mnou. No..ten zbytek už si domyslíte.
"Páni Louisi..to bylo.."
"Fantastický.."
"Jo..mimochodem, jak daleko jsme od vily?"
"Asi půl kilometru. Takže?"
"Dneska večer?"
"Když budeš chtít..jasně že jo!"
"A Louisi, koukni se na mobil."
Vzal mobil do ruky.
"Pro- no ty vole."
"Kolik?"
"9."
"Jako já."
"Asi bychom se měli vrátit, a vymyslet si nějakou výmluvu. Nějakou hodně dobrou výmluvu."
"Ale no ták..zas tak vážný to není..prostě řekneme že jsme byli v baru, a je to."
"No jak myslíš."
Přišli jsme k ville a Louis otevřel dveře. Jakmile jsme oba vstoupili do domu, přihnal se k němu Paul, chytil ho pod krkem a přitlačil ho ke zdi.
"Ty malej nadrženej spratku, neříkal jsem vám aby jste se jí ani nedotkli?!"
"Pa-pa-paule j-já-"
Snažil se něco říct, jenže to asi nešlo. Byla jsem totálně v šoku, nikdy bych si nemyslela že Paul něco takovýho udělá.
"Paule pusť ho! My jsme jenom byli v baru!"
Paul ho pustil, a Louis se hned sesunul po zdi dolů a začal prudce kašlat. Klekla jsem si na kolena a zašeptala: "Dobrý Louisi? Jsi v pohodě?"
Jenom pokýval hlavou.
Hned na to začal Paul jančit: "To doufám! Nehodlám tvým rodičům vysvětlovat, jak to, že máš najednou děcko. Volali že se vrátí až za 10 měsíců."
"Co? To je skoro rok!" Můj život se rozsypal. To tady mám bejt ještě 10 měsíců s tím debilem? Tím myslím Zayna samozřejmě.
"Jo. Bohužel, celý ten čas budeš tady.."
"No tak to je fakt super."
Kopla jsem do zdi. Šla jsem k sobě do pokoje, přes obývák a viděla jsem Zayna, jak si drží mražený hrášek na tváři.
"Sakra Zayne cos-" a v tom mi to došlo. "!!PAULÉÉ!!"
"Ano?" Viděla jsem jak se Louis opírá o zeď v obýváku, a celý to sledoval.
Když ke mě Paul přišel, dala jsem mu takovou facku až mě z toho zabolela ruka.
"Tak tohle je už moc! Jsem plnoletá, a můžu mít kluka, jakýho jen budu chtít, a věř že tvoje svolení nepotřebuju. A jen tak pro tvou informaci, on mě přece neznásilnil, taky jsem to chtěla!" Ukázala jsem na Zayna.
Paul si pořád držel ruku na tváři. Všichni se na mě dívali..překvapeně. Tohle ode mě sdílí nečekali.
"A-ale-" Snažil se o něco Paul.
"NE! A to jestli mám děcko, je taky moje věc a jen tak okrajově, ne děcko nemám a mít nebudu, protože si dávám pozor, ale to tě zajímat nemusí. A co ty víš? Třeba to dítě chci! Ale to nechci, jasný? Já nechci děti! Takže víš co? NECH MĚ NAPOKOJI A MOJE ZNÁMOSTI TAKY!"
Nikdo se ani neodvážil nadechnout, bylo hrobové ticho. Jen jsem se otočila zpátky ke schodům a vydala se do svého pokoje. Proč jsem na Paula vůbec takhle vyjela? Vždyť neudělal nic mě ani Louisovi..ale kdybych tam nebyla, tak by ho asi zmlátil stejně jako Zayna. No jo...Zayn. Ale technicky jsem se zastávala jeho, začala jsem na Paula křičet, až když jsem uviděla Zayna. Zastala jsem se ho i když mě pobodával nenávistnými pohledy...asi mě naštvalo, že se takhle mohl zachovat i k Louisovi, kdybych mu nezalhala.
Sotva jsem došla do pokoje, uslyšela jsem nějaký křik a silné bouchnutí dveří. Zavřela jsem se v pokoji a pustila si písničky. Asi jsem usnula. Vzbudilo mě nějaké šimrání..otevřela jsem oči, a zjistila že je to Louis. Kdo jiný že?
"Louisi nech toho.." smála jsem se.
"Co za to?"
"No...to si ještě rozmyslím. Mimochodem kdes vzal to peříčko?"
"No..vyndal jsem ho z vázy na chodbě." Zasmál se.
"Kolik je hodin?"
"Jedenáct. Všichni spí."
Věděla jsem na co naráží a byla jsem šťastná že se uvolním po tom náročném dni.
Oba jsme se šibalsky usmáli a já vstala z postele. Potichu jsme vyšli z villy.
"Hele to s tím Paulem dneska, proč jsi to udělala?"
"Jako proč jsem mu dala facku?"
Kývl hlavou.
"No, když jemu viděla Zayna, tak mi došlo, že to udělal Paul, a dost mě naštvalo, že kdybych mu o nás řekla pravdu, že by ti to udělal taky, možná i hůř. To mě fakt vytočilo, takže jednoduše. Kvůli tobě."
"Páni..díky."
Jenom jsem se usmála.
"A Louisi? Máš teda holku?"
"Ne. Tohle bych holce neudělal. Nikdy bych ji nepovedl."
"Kdyby takoví byli všichni."
Došli k jeho bytu.
"Terry?"
"Hm?"
"Ale nejsme nic víc než kamarádi že ne?"
"Jsme." Řekla jsem jako by nic.
Louis se na chvíli zastavil a měl v obličeji takový ten výraz..já nevim, ale mě to přišlo hrozně vtipný.
"Kamarádi s výhodama."
Začla jsem se smát.
"Čemu se směješ?" Smál se i Louis.
"Měl-měl ses vidět! Jak se tvářil!"
Oba jsme dostali záchvat smíchu.
Jakmile ale zavřel dveře, naše pohledy se střetly a my jsme si vzpomněli proč sem vlastně jdeme.
Hladově jsme se na sebe vrhli. Zkoušeli jsme to záměrně na stále nových místech.
"Tak-kde-dneska?" Ptal se mezi polibky.
Nic jsem neříkala,a tlačila ho do kuchyně, ten to poznal a šibalsky se usmál do polibku.
Vysadil mě na kuchyňskou linku.
"S předehrou, nebo bez?"
"Chci tě, teď a tady." Odpověděla jsem.
Pochopil správně, na nic nečekal, a začal mě svlíkat, ani já jsem nebyla pozadu.
Když jsme už skončili já jsem seděla jsem na kuchyňské lince a Louis o ní byl opřený rukama, měl hlavu na mém rameni a oba jsme přerývaně dýchali.
"To..bylo LEGEN-" začal
"počkej si..." doplnila jsem ho
"DÁRNÍ!" Dokončil
"!LEGENDÁRNÍ!" vykřikli jsme oba najednou a začali se smát. Byl to náš 'pokřik'. Používali jsme ho když nám něco přišlo cool, nebo prostě LEGENDÁRNÍ. A tohle opravdu bylo.
Popravdě? Louis je lepší než Zayn. Sice ne o moc, protože to už snad ani nejde, ale ano, je lepší.
Celé se to zopakovalo v ložnici, kde jsme taky usnuli. Nastavili jsme si budík na 4:00AM. To jsme měli jistotu že ještě tvrdě spí.
Takhle to pokračovalo další dva měsíce. O našem "vztahu" s Louisem nikdo nic nevěděl, se Zaynem jsme se pořád hádali a ostatní jsou v pohodě. Párkrát mi volali rodiče..
Zazvonil mi mobil. Á, to budou oni.
Seděla jsem v pokoji.
"Ahojte."
"Ahoj broučku, máme to nahlas, slyšíme tě."
"Jasně, tak co, jak je v Tokiu?"
"Ále, spíš povídej ty, jak se máš?"
"Mám nové kamarády, .kluci jsou nehorázně fajn. Úplně nejlepší.."
"Já se s těmi kluky neskamarádím, ani kdyby byli poslední na světě." Napodobil táta můj hlas.
"No tak jsem změnila názor no."
Všichni tři jsme se zasmáli...
Pokračování příště...

Ahoj, tak je tu další díleček, doufám, že se líbí. Jinak, omlouvám se, že přidávam tak málo, ale nějak je to teď všechno na kupu, tak jsem nějak mimo... :DD
Vaše Christie.xx

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Minie Minie | 24. října 2013 v 20:28 | Reagovat

Jen tak dál :D)

2 Tommo Tommo | 27. října 2013 v 20:19 | Reagovat

Těším se na další :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama