Who do you think you are? - 6. kapitola

18. února 2014 v 16:22 | Christie.xx |  Who do you think you are?
Title: Who do you think you are?
Part: 6
By: Christie.xx



Ahoj, já vím, že jsme říkali, že budeme psát spolu, ale tenhle díl jsem ještě napsala sama, tak doufám, že nevadí :D Jinak, překvapilo mě koli z vás pokračování chtělo, netušila jsem že to vůbec někdo četl :DD Tak už čtěte:D Hope you like it:)) Vaše Christie.xx


**Zayn**
Chodil jsem z jednoho konce pokoje na ten druhý. Zapisoval jsem. Seděl na posteli. Ležel na zemi. Koukal z okna. Volal lidem. Pořád dokola. Tahal jsem se za vlasy zoufalostí z nevědomosti, co dělat dál. Tohle všechno jsem dělal, dokud jsem nevymyslel ten nejdokonalejší plán na světě…
"Zayne!" bouchal někdo do dveří. No, jasně. Louis. Jeho hlas bych poznal, i kdybych byl neslyšící, nebo utrpěl ztrátu paměti.
"Zayne tak otevři!" jo, opravdu jsem to chtěl udělat, ale jaksi jsem nemohl. A vůbec, co dělám na zemi? Ahh, moje hlava… A ruce, taky nohy… A ZÁDA. Oh got, to je ještě horší než kocovina po kocovině! Odhodlal jsem se konečně zvednout, protože mě jeho křik mého jména začal štvát. Ne, počkat! Jeho hlas mě štve už od tý doby, co jsem se vzbudil! Otevřel jsem zprudka, protože jsem ten jeho křik chtěl už konečně zastavit. Myslím, že jsem v jeho obličeji viděl náznak úleku. Normálně bych se tomu zasmál, ale teď jsem neměl náladu na vtipy. VZBUDIL MĚ!
"Co tady chceš, Louisi?! Je sobota, ne?" vyjel jsem po něm. Ale on se nenechal vyvést z míry.
"To sice je kámo, ale to neznamená, že musíš spát do pěti odpoledne," zasmál se. Pět odpoledne? To jsem jako spal skoro 15 hodin? Páni…
"Jsi v poho?" podíval se na mě zkoumavě Louis. Jenom jsem se na něj podíval jako 'jasně, že jsem'. Pravdou ale zůstává, že jsem nebyl. Řekl bych mu, že nejsem, ale nechci se o ní už bavit. I tak se už kolem ní točí každá podělaná vteřina mýho života. A vůbec… řekněme, že jsou to takové dočasné nesnáze. On by mi stejně nijak nepomohl. To už si spíš pomůžu sám.
"Jsem úplně v pohodě, jenom mám hlad." Řekl jsem naléhavě, když jsem postřehl, že jeho zkoumavý výraz nezmizel. Vytáhl jsem klíč z druhé strany dveří, zamkl a schoval si ho do kapsy od kalhot.
"Děláš, jak kdybys ta měl nějakej supertajnej projekt, o kterým se nesmí nikdo dozvědět, jinak bys ho musel zabít." Zasmál se Louis, když jsme šli dolů po schodech dolů do kuchyně. Jo Louisi, kdybys tak věděl… anebo radši ani ne. Čekal jsem, že někde v domě budou kluci, ale oni nikde.
"Kde jsou všichni?" zeptal jsem se.
"No… Harry je s Niallem, někam šli a Liam je s Abbey," odpověděl. Jo, to jsem si mohl myslet. Zase ona. No nic, přece si nebudu kazit náladu, ne? Upřímně? Ve chvíli co řekl její jméno, jsem dostal ultra velký nervový záchvat, ale myslím, že jsem to dost úspěšně skrýval. Vzal jsem si skleničku a nalil džus, zatímco Louis už seděl na barové židli a opíral s o kuchyňský bar. Napil jsem se.
"Hele ta Abbey, já jsem s ní teda mockrát nemluvil, ale mně se zdá docela milá. Nechápu, proč se navzájem tak šikanujete. Takovej typ holek znám. Musel jsi jí něco udělat. Vlastě, když s ní mluvím, skoro mám strach, abych neřekl něco špatně, protože nechci dopadnout jako ty. Když vidím, jak s tebou mluví…"
"Jak to jako myslíš?" zeptal jsem se nechápavě.
"No…jak tě vždycky setře, a pak ty ji, a pak zase ona tebe a takhle pořád a pořád dokola. Už ani nevím, kdo vede. A musím ti říct, má fakt super hlášky, třeba jak tenkrát ře-,"
"Mohl bys už o ní přestat mluvit? Už mě štve, jak ji všichni obdivujete. Ona je andílek, a já jsem ten zlej! Ale já jsem skoro ani nic neudělal, prostě si na mě zasedla, rozumíš?"
"Ale ta hláška byla fakt dobrá." Nenechal se Louis. Jenže já taky ne, Pod návalem vzteku jsem silně položil poloprázdnou skleničku s džusem ne pult a opřel se o ni rukama.
"Dost Louisi! Už toho mám dost! Všechno se pořád točí jenom kolem ní, chápeš?!" vysvětlil jsem mu. Nebo jsem se o to alespoň snažil, protože jakmile jsem to dořekl, jsem dostal pocit, že to nepochopil.
"Ale no ták, Zayne. Jste nejpopulárnější pár, na celý škole. Mluví o vás úplně všichni. Od prváku po čtvrťák přes všechny učitele až po ty nejnižší zaměstnance školy, chápeš?" mluvil na mě tónem, jako bych to snad nechápal, a on se mi to snažil vysvětlit. Ale to on je ten, co nic nechápe.
"Louisi! O tohle já nestojím. My nejsme žádnej pár. Ale já to takhle nenechám, musím s tím něco udělat, rozumíš? A taky, že udělám. Já to nenechám jen tak." Významně jsem se na něj podíval, vzal si do ruky sklenici, džus a šel nahoru. Když jsem ale odemykal dveře, dohnal mě Louis. Zase.
"Jak jsem to myslel?" zeptal se. Nějak jsem nevěděl, o co tu jde.
"Jak jsem myslel co?"
"To, že to tak nenecháš. Co chceš jako dělat? Zabít ji?" zasmál se. Na to jsem mu neodpověděl, protože jsem přemýšlel, co že to vlastně dělat chci. Ani jsem to ještě nevymyslel. Říkal jsem, že jsem vymyslel ten nejdokonalejší plán na světě? Jo. Ten plán zněl: "Vyspi se na to." Toť vše. Jsem na suchu. Jenže Louis si moje mlčení vyložil úplně jinak. Vešel jsem do pokoje, a on v těsném závěsu za mnou.
"Zayne, Nechceš to udělat, že ne? Vždyť tě chytí a zavřou a-a-," mluvil jako by mu šlo o život.
"Bože, Louisi. Nejsem amatér." Poznamenal jsem.
"Ty už jsi někoho zabil?!" bože, to je fakt debil. Jenom jsem protočil očima.
"Ne!" řekl jsem se silným důrazem. Bylo vidět, že se mu znatelně ulevilo. Zmatkař jeden.
"Tím jsem myslel, že kdybych ji zabil, byl bych hlavní podezřelý. A vůbec, proč bych ji sakra zabíjel? Musím ji prostě jenom nějak… usměrnit. Chápeš co tím myslím, ne?" povysvětlil jsem. Díval se na mě trochu nedůvěřivě. Jako by snad pochyboval o mě, nebo mém plánu. To mi připomíná… nemám plán.
"Já nevím Zayne… nemusíš mít každou, ne? Vždyť tě už tolikrát jasně odmítla. Je očividný, že o tebe prostě nemá zájem." Už zase. Snaží se mi něco vysvětlit, i když on je tady ten, co to ZASE nechápe.
"No právě Lou. To je ono. Nechce. Ale já ji donutím, aby chtěla. Bude prosit."
"A jak to chceš jako udělat?" poznamenal ironicky.
"To ještě nevím. Ale já na to přijdu. Určitě ano." Usmál jsem se záludně.

**Ellen**
Celou sobotu a část neděle jsem strávila s Liamem. Už to sice nebylo jako dřív, protože jakže z nás má docela jiné zájmy, nemluvě o tom, že opravdu nejsem tak dychtivý uznavač holek. I když bylo fajn být zase s ním. Cítila jsem se tak uvolněně. Mluvili jsme o všem možném. Takže ano, dostalo se i na Zayna.
"Líbí se ti?" vyfikaně se usmíval.
"Kdo?" nechápala jsem, protože to byla trochu náhlá změna tématu.
"No Zayn." Začala jsem se hrozně smát, když jsem viděla jeho výraz, ale hlavně jsem se smála tomu, co právě řekl.
"Jestli se mi líbí Zayn? Děláš si srandu? Tobě úplně jeblo." Smála jsem se dál. Taky se trochu smál. Vlastně trochu víc. Nejspíš si uvědomil, jakou blbost to vlastně řekl.
"Hele Liame, abys to nepochopil špatně. Já neříkám že Zayn není hezkej, to ne. Řekla bych, že je víc než sexy…" odmlčela jsem se.
"Ale?" položil doplňující otázku. Čekala jsem, že to udělá.
"Je to kokos. Moc egoistickej, namyšlenej, sebesřednej… prostě myslí jenom na sebe."
"Ale v posteli je dobrej." Doplnil mě. Zasmála jsem se.
"Jak ty to můžeš vědět?"
"Všichni to říkaj. A když to všichni tvrdí, no uznej, na tom už něco bude." Seděli jsme zrovna u nás na zahradě. Přišla mu SMSka. Chvilku ji četl, myslí, že jsem na jeho tváři uviděla i takovej ten úsměv jako 'Jo, tak tohle se mi líbí.'
"Hele El, já musím jít. Mám rande." Usmál se.
"Jo tak jdi." Oplatila jsem mu ho.
"Tak ve škole. Ahoj." Jenom jsem mu s úsměvem zamávala, a už ho nebylo. Chvíli jsem ještě seděla na zahradě. Bylo už docela pozdě, myslím, že kolem 11 večer. Už mi začínala být trochu zima. I když je fakt, že je konec března, je hodně hezky. Když beru ohled na to, že nebydlím v Itálii ale v Anglii. Šla jsem tedy domů.
"Ahoj, vidím, že už máš spousty kamarádů, tak jsem si volala s mojí sestrou, a myslela jsem, že bych za nimi jela na kratší dobu. Třeba na 2 měsíce. Co myslíš, zvládla bys to tady?" zeptala se mě Annet.
"No jasně, že ano. Klidně jeď, už jsi je dlouho neviděla." Annet má rodinu v Itálii. Je to docela daleko, tak ani vlastně nemáme čas tam jezdit.
"Opravdu? Víš, já bych ti tady nechala peníze, a všechno potřebné, a kdyby se cokoliv stalo, jsem tu jako na koni." Vysvětlovala.
"Ale to nemusíš, klidně jeď. Co by se mohlo stát. Jsem přece velká holka, ne? Nebudu pořádat žádný párty, nebudu si domů vodit kluky a radši ani vařit nebudu. To by nedopadlo dobře." Tak jo, s tím mejdanem jsem možná tak trochu lhala, ale to se ještě nějak naplánuje.
"Dobře, budu ti věřit. Řeknu sousedům, aby si tě hlídali." Zasmála se. J, příkladní sousedi. Bydlí tady samí mladí, vsadím se o cokoliv, že na tu párty přijdou taky.
"Díky." Řekla jsem ironicky, ale i přesto jsem se smála.
"No, tak já už půjdu. Zítra vstávám." Oznámila jsem a šla nahoru. Ani nevím jak, ale jakmile jsem si lehla, usnula jsem jako dřevo. Ráno jsem opět slyšela tu obyčejně velmi pěknou melodii mého budíku. No teď se mi ten zvuk zdál více než odporný. Rychle jsem ho vypla a chvíli se ještě povalovala v posteli. Po chvilce jsem vstala a provedla můj ranní rituál. Tedy: sprcha, čištění zubů a rozčesání vlasů. Oblíkla jsem si upnutý světlý džíny, pruhovaný modro-bílé tričko s červeným páskem v pase a na to tmavě modré sako s vyhrnutými rukávy po loket. Trochu jsem se namalovala řasenkou, trochu stínama, lesk na rty a nakonec si ještě pročísla vlasy. Nechala jsem je rozpuštěné. Když jsem usoudila, že už j to dobrý, sešla jsem s taškou dolů. Čekala jsem, že tam Annet bude, ale místo ní, tam byl jenom lístek.

"Ahoj, musela jsem jít ještě něco zařídit, snídani máš na stole. :)" Jenom jsem se usmála, a koukla se, co mi Annet nechala. Hm, mléko a piškoty. No jo, proč ne. Měla jsem ještě docela dost času. Trochu jsem se najedla a pak vyrazila. Na nohy černé lakované baleríny, pár důležitých věcí, jako je telefon a klíče, a šla jsem. Neušla jsem daleko po další ulici a vedle mě zpomalilo černé Lamborgini. Upravila jsem si své sluneční brýle na hlavě a podívala se kdo to je.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Minie Minie | 18. února 2014 v 22:13 | Reagovat

Honem další! :D Chci vědět kdo to je :D

2 Anna Anna | 19. února 2014 v 16:29 | Reagovat

Like it! Love it! Write next! :DD Nevím co říct... :D

3 Tommo Tommo | 19. února 2014 v 20:32 | Reagovat

Poď mi další :DD

4 onedirection-are-best onedirection-are-best | Web | 21. února 2014 v 16:41 | Reagovat

Ahoj, tak do AFFs tě bereme! :)

5 Carly Carly | Web | 21. února 2014 v 19:53 | Reagovat

Ahojky,do affs tě samozřejmě beru! :D ;))

6 KinomanfuT KinomanfuT | E-mail | Web | 16. srpna 2017 v 1:41 | Reagovat

На днях зырил http://wx.jjj8.cn/zhubao/home.php?mod=space&uid=318761. Да только время зря убил, ссыль в профиле.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama